Doporučení při výběru nerezového materiálu

Agresivní prostředí obsahující chlorid (různé vody, mořská voda, roztoky chlornanů, bělící roztoky)

U namáhání ve spojení s ionty halogenů (chloridy, fluoridy, jodidy, bromidy) se doporučuje používání ocelí s přibývajícími obsahy chromu a molybdenu. Vedle odhadu obsahu iontů halogenů se k tomu přidávají přitěžující vysoké teploty a nízké hodnoty pH. Vhodné jsou následující oceli (v pořadí se stoupající odolností): 1.4571 - 1.4404 - 1.4435 - 1.4439 / 1.4462 - 1.4539 - 1.4529. U zvláště vysokých namáhání: měď-niklové legování, niklové legování s vysokým obsahem molyb- denu, např. 2.4610 jakož i titan.

Agresivní prostředí s kyselinou sírovou, sulfátové / sulfitové louhy, kyselina sírová

Vedle zvýšených obsahů molybdenu, zde skýtají zvýšenou odolnost především mědí legované oceli. Vhodné jsou tyto oceli (v pořadí se stoupající odolností): 1.4571 - 1.4436 - 1.4439 - 1.4539. U obzvlášť vysokých namáhání (především vysoké teploty): vyložení olovem, legování niklem.

Agresivní prostředí s kyselinou forforečnou

Především v čistých kyselinách fosforečných se až do vysokých teploty osvědčily austenitické mo-lybdenem legované oceli. Ve znečištěných fosforečných kyselinách je třeba používat vysoce legované zvláštní oceli. Vhodné jsou tyto oceli (v pořadí se stoupající odolností): 1.4571 - 1.4404 - 1.4435 - 1.4439 - 1.4462 - 1.4539.

Agresivní prostředí s kyselinou dusičnou

Nerezavějící oceli jsou všeobecně dobře odolné proti kyselině dusičné do teplot kolem 50°C. U zvýšených teplot je třeba ustoupit na zvláštní oceli. Zde musí být dodržena pokud možno co nejvyšší nepřítomnost feritu a co nejnižší znečištění hranice zrna. Vhodné jsou následující oceli (v pořadí se stoupající odolností): 1.4306 - 1.4465 - 1.4361.

Organické agresivní prostředí

Převážného počtu organických rozpouštědel a chemikálií, jako např. tuků, olejů, benzenu, fenolů a jiných uhlovodíkových sloučenin jsou nerezavějící oceli odolné a poskytují oproti nelegovaným ocelím tu výhodu, že tyto látky nejsou znečištěny stopami rzi. Určité nebezpečí mohou představo- vat chlórované uhlovodíky, když obsahují zbytky vlhkosti a prostřednictvím účinku kyslíku a světla (ultrafialová část paprsků) se ve vodní fázi štěpí a koncentrují ionty chlóru. V tomto případě platí podobná hlediska, jako u chloridy obsahujících agresivních prostředí.